NVDA.

Kapitola 12.

Objektová navigace.

V předchozích kapitolách jste se seznámili s pohybem po textu a po internetových stránkách. S tím, co jste dosud poznali, si vystačíte u devadesáti procent své práce s počítačem. Nastanou ale chvíle, kdy potřebujete přečíst informace z dialogů, které nejsou přístupné tabulátorem a šipkami. K tomu může posloužit právě objektová navigace.

Co jsou to objekty

Všechno, co nacházíte v operačním systému Windows, jsou objekty. Stejně je tomu v běžném životě. Víte, že objektem je dům nebo garáž. Ale objektem je třeba klávesnice, s jejíž pomocí ovládáte svůj počítač. Je jím taky monitor, tiskárna,a vlastně všechny počítačové periferie. I kalhoty nebo košile jsou objekty. Prostě v běžném životě je objektem všechno, čeho se můžete dotknout. V operačním systému Windows je to podobné. Objektem je webová stránka, je jím webový prohlížeč nebo vlastně jakékoli okno, které se objeví na obrazovce. Součástí oken jsou i dialogy - takzvaná dialogová okna. Ta obsahují prvky jako editační pole, tlačítka, zaškrtávací políčka, přepínače a tak dále. To všechno jsou objekty. Sice si je nemůžete fyzicky osahat, ale dosáhnete na ně s pomocí klávesnice nebo myši. Jednoduše řečeno objektem je všechno, na co myší nebo klávesnicí můžete dosáhnout, ať je to nějaký prvek v aplikaci nebo součást webové stránky.

Na některé objekty se dá snadno dosáhnout. Stejně je tomu v běžném životě. Co je na dosah vaší ruky, to je snadno dosažitelné. Co je ale trošku dál, může být dosažitelné s určitým stupněm námahy. Například máte ve spižírně krabici se sušenkami. Ta je ale o trošku výš, než kam normálně dosáhnete. Stoupnete na špičky a už je krabice na dosah. Taková krabice je tedy taky dosažitelná, ale už musíte vyvinout určitou námahu, abyste se k ní dostali. Když něco bude ležet ještě výš, než kam dosáhnete, když stoupnete na špičky, donesete si třeba židli, stoupnete na ni. Rázem máte krabici na dosah ruky. V uvedených příkladech máte krabici celkem snadno dostupnou. Co ale, když je krabice až u stropu, když vám nepostačí stoupnutí na židli? Musíte si donést žebřík, vylézt na něj a krabici sundat. To už je spojeno s větší námahou. Musíte vylézt na žebřík, krabici uchopit a držet ji. Když pak sestupujete dolů, můžete se držet žebříku jenom jednou rukou. Musíte tedy vyvinout větší námahu, abyste se dostali k vytoužené krabici. Podobné je to v operačním systému Windows. Jsou dialogová okna, jejichž obsah máte snadno dostupný pomocí tabulátoru a šipek, jako jsou třeba dialogy pro otevření a uložení souboru. Jsou ale dialogy, ve kterých je dostupná jen část jejich obsahu a k dalšímu obsahu dialogu se musíte propracovat s jistým úsilím. Příkladem může být poměrně jednoduchý dialog vlastnosti souboru, který vyvoláte v jakémkoli správci souborů. Jsou v něm snadno dostupná tlačítka a zaškrtávací políčka, ale třeba k informaci o velikosti souboru už se musíte dostat s jistou námahou. K tomu použijete právě objektovou navigaci. Právě na dialogu Vlastnosti si práci s objektovou navigací ukážeme.

Stejně jako v běžném životě můžou objekty obsahovat další objekty. Například krabice může obsahovat sušenky. Jak krabice, tak každá sušenka jsou objekty. Sušenky jsou podřazenými nebo taky vnořenými objekty, protože se nacházejí uvnitř krabice. Krabice je logicky pro sušenky nadřazeným objektem. Podobné to je i ve světě počítačů. Objektová navigace nezpřístupní naráz všechny objekty. Nejprve vidíte jenom ty, které jsou na úrovni prvku, na kterém objektovou navigaci vyvoláte. Bohužel NVDA vám už neřekne, že nějaký objekt obsahuje další objekty. Na to musíte přijít sami metodou pokus-omyl. Stejně jako vidící nemůže vědět, jestli je něco v krabici, kterou vidí. Může to jen předpokládat, čerpá ze své zkušenosti. Stejně je tomu s objektovou navigací NVDA. Když si chcete prohlédnout obsah některého objektu, musíte se do něj vnořit a poté se zase dostat do nadřazené úrovně. To vše si v tomto dílu ukážeme Otevřete si tedy vlastnosti některého souboru. Stačí, když na něm stisknete zkratku Alt + Enter..

Klávesové zkratky.

K objektové navigaci slouží několik klávesových zkratek. Najdete je sice v dokumentaci k NVDA, ale raději si je na tomto místě připomeneme.

Aktuální prohlížený objekt
Nadřazený objekt: Desktop: NVDA + numerická 8
Laptop: NVDA + Shift + šipka nahoru Přejde o úroveň výš na nadřazený objekt právě prohlíženého objektu.
Předchozí objekt: Desktop: NVDA + numerická 4
Laptop: NVDA + Shift + levá šipka
Přejde na předchozí objekt od právě prohlíženého objektu.
Následující objekt: Desktop: NVDA + numerická 6
Laptop: NVDA + Shift+pravá šipka
Přejde na následující objekt od právě prohlíženého objektu.
Podřazený objekt: Desktop: NVDA + numerická 2
Laptop: NVDA + Shift+šipka dolů
Přejde o úroveň níž na podřazený objekt právě prohlíženého objektu.
Prohlížený objekt na fokus: Desktop: NVDA + numerické mínus
Laptop: NVDA + Backspace
Prohlíženým objektem se stane zaměřený objekt, neboli objekt, který má fokus a je-li zobrazen textový kurzor, pak na jeho pozici bude přemístěn i čtecí kurzor.
Předvolená akce: Desktop: NVDA + numerický Enter
Laptop: NVDA + Enter
Provede výchozí akci právě prohlíženého objektu (např. je-li prohlíženým objektem tlačítko, tento příkaz simuluje stisk klávesy enter, či dvojklik)
Fokus nebo textový kurzor na pozici čtecího kurzoru: Desktop: NVDA + Shift+numerické mínus
Laptop: NVDA + Shift+Backspace
Stiskne-li se jednou, nastaví fokus na prohlížený objekt, stiskne-li se dvakrát rychle za sebou, přesune textový kurzor na pozici čtecího kurzoru.
Poloha prohlíženého objektu: Desktop: NVDA + numerická desetinná čárka
Laptop: NVDA + Delete
Ohlásí velikost a pozici prohlíženého objektu.

Dialog „Vlastnosti“.

Když vyvoláte vlastnosti běžného souboru, měli byste vědět, co v tom dialogu najdete. Nahoře pod titulkovým pruhem je pruh se záložkami jednotlivých karet, ze kterých se dialogové okno skládá. Pod ním se nachází hlavní část dialogu. Ta zabírá většinu okna. Ve spodní části dialogu jsou tlačítka OK, Storno a Použít. Na každé kartě dialogu Vlastnosti jsou různé prvky, s jejichž pomocí můžete buď vlastnosti nastavit, případně si je přečíst. Bývají tam prvky určené jen na čtení, tlačítka, zaškrtávací políčka a taky seznamy. Tyto prvky bývají poskládány do skupin. Karta Obecné v dialogu Vlastnosti je sice rozdělená na jednotlivé sekce, ty ale nejsou nijak pojmenovány. Vidící tady vidí jenom oddělovací prvky. Většinou to jsou nevýrazné čáry.

Podívejme se tedy na vlastnosti souboru, na jejich kartu Obecné, kterou budete používat nejčastěji. Taky proto se tato karta otevře ve vlastnostech jako první. Nejprve se podívejme na to, na které prvky se lze dostat tabulátorem a podíváme se na ně v takovém pořadí, v jakém po nich tabulátorem skáčeme.

Když se dialog otevře, kurzor je na zaškrtávacím políčku „Jen pro čtení“. Toto políčko je zaškrtnuté jen v tom případě, když chcete soubor ochránit proti nechtěným změnám. Normálně zaškrtnuto není. Při pohybu tabulátorem je jako další na řadě zaškrtávací políčko „Skrytý“. Také tohle políčko není normálně zaškrtnuto. Dále je tlačítko „Upřesnit“. Následují tlačítka OK a Zrušit. Ta jsou ve spodní části dialogového okna. Další stisk tabulátoru přenese kurzor do horní části dialogu, na seznam záložek. NVDA tady ohlásí „Obecné“. Dalším stiskem tabulátoru přeskočí kurzor do editačního pole „Název souboru“. Následuje tlačítko „Změnit“ a další stisk tabulátoru přeskočí na zaškrtávací políčko „Jen pro čtení“. Na tom stál kurzor, když jste dialogové okno Vlastnosti vyvolali. Názorně jsme si ukázali, na jaké prvky dialogového okna Vlastnosti můžeme dosáhnout a tedy s nimi taky běžným způsobem pracovat. Karta „Obecné“ ale obsahuje ještě další prvky, na které tabulátorem nelze dosáhnout. Na ty se musíte dostat pomocí takové techniky, jakou je například objektová navigace. Pojďme se tedy podívat na toto dialogové okno.

Pro pohyb po objektech použijte výše popsané klávesové zkratky.

* * *

oddělovač

To je dnes všechno. Příště si popíšeme první spuštění NVDA po instalaci.